Zonální růst krystalu

V průběhu růstu krystalu se k jeho povrchu postupně připojují stavební částice. To znamená, že centrální část krystalu je nejstarší, zatímco jeho povrchová vrstva je nejmladší. Částice, které se připojily k někdejšímu povrchu rostoucího krystalu v relativně krátkém časovém úseku, tvoří v krystalu určitou zónu.

Krystalizace nikdy neprobíhá za zcela konstantních podmínek; naopak v průběhu krystalizace se mění řada fyzikálně chemických parametrů (teplota, tlak, chemické složení okolního prostředí atd.). Proto se jednotlivé zóny krystalu od sebe liší svým chemickým složením a do jisté míry i strukturou (často jen zcela nepatrně).

Zonální stavba krystalu je někdy pozorovatelná i makroskopicky, neboť se může projevovat rozdílným zbarvením jednotlivých zón, tj. zonálním zbarvením. Velmi výrazné zonální zbarvení mívají krystaly turmalínu, na nichž lze ve směru od centra krystalu k jeho okraji pozorovat sled například takto zbarvených zón: černá zóna (skoryl) - modrá zóna (indigolit) - zelená zóna (verdelit) - bezbarvá zóna (achroit) - růžová zóna (rubelit).

Ve výbrusech se zonální stavba krystalů někdy zřetelně projevuje díky rozdílným optickým vlastnostem různých zón (např. rozdílným pleochroismem, indexem světelného lomu nebo dvojlomem). Ve výbrusech magmatických hornin lze často pozorovat zonální stavbu některých hlavních horninotvorných minerálů - např. amfibolů, pyroxenů, olivínu a zejména plagioklasů, jejichž zonálnost je dána různým podílem složek Ab a An v jednotlivých zónách krystalu (bazicita plagioklasu zpravidla klesá ve směru od centra krystalu k jeho okraji). Nejlépe lze zonálnost krystalů prokázat chemickou analýzou jednotlivých zón (např. pomocí elektronové mikrosondy). Někdy je však nutno k prokázání zonálnosti použít speciálních metod, jejichž příkladem může být sledování izotopického složení olova v různých zónách krystalu galenitu nebo sledování luminiscence vyvolané RTG-zářením např. při studiu zonální stavby krystalů diamantu.

Zonální stavba krystalu však může být vyvolána i heterogenními příměsmi (např. šupinkami chloritu nebo hematitu v určitých zónách krystalů křemene) nebo zvýšenou koncentrací plynokapalných uzavřenin v některých zónách krystalů hydrotermálního původu (např. v krystalech křemene se přítomnost většího množství plynokapalných uzavřenin v určitých zónách projevuje jejich zakalením, zatímco zóny s nepatrným množstvím těchto uzavřenin mohou být bezbarvé).

další »»