Chemická sedimentace

Při chemické sedimentaci dochází k ukládání minerálů z roztoků, které obsahují převážně produkty zvětrávání. K chemické sedimentaci dochází za různých podmínek. Obrovský objem minerálů se vytvořil a stále vzniká chemickou sedimentací z mořské vody.

Obsah solí v mořské vodě je poměrně stabilní - salinita mořské vody činí zhruba 3,5 % (v mořské vodě rozpuštěné soli jsou tvořeny především ionty Cl^- , Na⁺ , Mg²⁺ , SO₄^2- , Ca²⁺ a K⁺). V důsledku odpařování mořské vody v uzavřených zátokách dochází ke zvyšování koncentrace rozpuštěných solí a při překročení meze rozpustnosti se jednotlivé soli postupně srážejí a ukládají. Jako nejméně rozpustné soli nejprve vypadávají z roztoku sulfáty Ca (sádrovec a anhydrit). Po uložení sulfátů Ca se ze solného roztoku sráží halit. Potom následuje sedimentace draselných a hořečnatých solí (epsomitu, sylvínu, carnallitu a řady dalších minerálů) a nakonec nepatrného množství borátů.

K chemické sedimentaci dochází i při odpařování vody bezodtokých jezer. Jsou známa jezera s vysokým obsahem bóru, v nichž se ukládají především boráty (borax, colemanit, pandermit); v některých jezerech dochází k ukládání sody.

Vysrážením železa z roztoků přinášených do moří nebo jezer dochází ke vzniku oxidických železných rud tvořených limonitem, goethitem, hematitem nebo i magnetitem.

Rozpouštěním karbonátových hornin (zejména vápenců a krystalických vápenců) v krasových oblastech a opětným vysrážením karbonátů z roztoku vzniká krasová výzdoba podzemních dutin (krápníky apod.) tvořená kalcitem . Chemickou sedimentací se tvoří např. i limonit na puklinách probíhajících prakticky všemi typy hornin (v tomto případě jde o vysrážení oxy-hydroxidů Fe z roztoků vznikajících při zvětrávacích pochodech).

Srážení látek z roztoků může být způsobeno nebo do jisté míry ovlivněno činností organismů. Látková výměna mezi organismem a okolním prostředím může vést ke vzniku minerálů v okolí určitých organismů - nahromaděním těchto minerálů vznikají biochemické sedimenty. Biochemické sedimenty jsou nejčastěji tvořeny uhličitanem vápenatým. Rozpustnost CaCO₃ ve vodě závisí na teplotě, tlaku a hodnotách pH a Eh, které jsou ovlivněny salinitou, obsahem iontů Ca²⁺ a množstvím CO₂ rozpuštěným ve vodě. Při fotosyntetických procesech rostliny z vody odnímají CO₂. Pokud je voda dostatečně nasycena rozpuštěným hydrogenuhličitanem vápenatým, může být odnímání CO₂ provázeno srážením uhličitanu vápenatého v souladu s rovnicí

Ca(HCO₃)₂ ===> CaCO₃ + CO₂ + H₂O

Popsaným způsobem se tvoří např. inkrustace stonků rákosu, stélek sladkovodních řas parožnatek nebo mechů (rozpadem a nahromaděním těchto inkrustací vzniká sediment zvaný luční křída). Obdobně dochází ke srážení CaCO₃ působením červených a zelených řas v mělkovodním mořském prostředí nasyceném nebo i přesyceném hydrogenuhličitanem vápenatým. Ke vzniku travertinů často přispívají vodní rostliny (např. jatrovky a mechy) odebírající z vody CO₂.

Redukcí CaSO₄ se za spoluúčasti některých bakterií (např. Desulphovibrio desulphuricans) mohou tvořit akumulace elementární síry. Některé bakterie se výrazně uplatňují při srážení oxidických železných rud.

další »»