Vznik minerálů v průběhu diageneze

Termínem diageneze se označuje soubor procesů probíhajících po uložení sedimentu, a to za termodynamických podmínek nepříliš odlišných od těch, za nichž probíhala sedimentace. Diagenetické procesy začínají bezprostředně po uložení sedimentu a postupně vedou k jeho zpevnění (v průběhu diageneze se tedy mění nezpevněný sediment na zpevněný sediment). Diagenetické procesy se zpravidla dělí na mechanické a chemické.

Z hlediska vzniku minerálů mají význam chemické procesy. Dochází při nich například k přeměně montmorillonitu v illit, případně v chlorit. Poměrně složitou přeměnou illitu a montmorillonitu může v průběhu diageneze vznikat živec (K-živec a albit). Významným diagenetickým procesem je dolomitizace, při níž dochází k metasomatickému zatlačování kalcitu dolomitem. Jako fosfatizace se označuje diagenetický proces, při němž v sedimentu vznikají fosforečnany vápníku (např. karbonát-fluoapatit neboli francolit) - ke vzniku Ca-fosforečnanů dochází reakcí mezi CaCO₃ a fosforečnanem amonným, který je jedním z produktů rozkladu organické hmoty v sedimentech. Pyritizace je proces, při němž v průběhu diageneze vznikají nestabilní sulfidy železa (např. mackinawit FeS a greigit Fe₃S₄), které se velmi rychle přeměňují na pyrit. Zdrojem síry pro vznik sulfidů v průběhu diagenze jsou sulfátové ionty pocházející z mořské vody; zdrojem železa jsou oxidy a hydroxidy Fe, v pozdějších stadiích diageneze i silikáty Fe. Dalším typem diagenetického procesu je silicifikace, při níž dochází k zatlačování původních minerálů hmotami SiO₂.

další »»