Morfologická krystalografie

Morfologická krystalografie je obor zabývající se zákonitým vnějším omezením krystalů. Zájem o tvar krystalů stál na samém počátku studia krystalů a morfologická krystalografie byla až do první poloviny 20. století vůdčí krystalografickou a mineralogickou disciplínou. V historii přírodních věd sehrála mimořádně důležitou roli – na základě tvaru krystalů byly učiněny základní úvahy o nespojité stavbě a vnitřním uspořádání krystalů a hmoty vůbec, a to dlouho před objevem metod umožňujících přímé studium těchto jevů. Tvar krystalů byl také po dlouhou dobu základním vodítkem pro identifikaci a klasifikaci minerálů.

Přes tento svůj nesporný historický význam je dnes morfologická krystalografie v podstatě uzavřeným oborem. Základní omezení morfologické krystalografie je zřejmé – jejími metodami lze studovat pouze krystaly ohraničené vlastními, pokud možno dokonale vyvinutými plochami, tedy krystaly, které nebyly při svém růstu omezovány okolním prostředím. K tomu však dochází v přírodě poměrně vzácně, u mnohých minerálů dokonce nejsou automorfní (vlastními plochami omezené) krystaly známy vůbec. Další omezení spočívá ve velikosti studovaných objektů: metodami morfologické krystalografie lze studovat pouze krystaly makroskopických rozměrů, to jest objekty v porovnání s atomem a meziatomovými vzdálenostmi v krystalech nesmírně velké. Proto lze sice na základě tvaru krystalů učinit základní úvahy o jejich vnitřní stavbě, pro detailní studium struktury je však morfologie příliš “hrubá”. Strukturní výzkum je přitom základním směrem moderní krystalografie. V souladu s poklesem významu morfologické krystalografie je v tomto textu její rozsah oproti starším učebním textům zredukován. Výklad je zaměřen spíše na pochopení principů, kterými se vnější omezení krystalů řídí, než na jejich podrobný popis.

další »»