Rovnoměrný a nerovnoměrný vývin krystalu, zákon stálosti úhlů hran

Představme si, že krystal roste zcela mimo dosah všech rušivých vlivů (proudění roztoku, přítomnost nečistot v krystalizačním prostředí atd.). V takovém případě bude krystal v analogických směrech růst stejnou rychlostí. Výsledkem bude, že stejnocenné plochy budou stejně velké a budou mít stejný tvar. Vznikne krystal rovnoměrně vyvinutý. K takovému nerušenému růstu však v přírodě dochází jen zcela výjimečně. V drtivé většině případů rostou krystaly v některém směru rychleji než v ostatních analogických směrech, přičemž rychlost růstu v různých směrech se může v čase měnit (obr. 2.6 a 2.7). Výsledkem je nerovnoměrně (různoměrně) vyvinutý krystal. Stejnocenné plochy nerovnoměrně vyvinutého krystalu obecně nemají stejnou velikost ani stejný tvar, některé z nich mohou kvůli nerovnoměrnému vývinu dokonce zaniknout.

Zdánlivě je tedy v důsledku nerovnoměrného vývinu každý krystal určitého minerálu jiný, má jiný tvar. Nerovnoměrný vývin krystalů ovšem nemá vliv na úhly, které spolu svírají stejnolehlé plochy na krystalu (obr. 2.8). Tato skutečnost má zcela zásadní význam pro studium morfologie krystalů a nazývá se zákon stálosti úhlů hran: Na všech krystalech téhož minerálu jsou úhly mezi stejnolehlými plochami stejné (při stejné teplotě a stejném tlaku). Zákon pochopitelně platí i pro krystaly jiných látek, nejen minerálů. Nutno ještě upozornit, že v učebnicích jsou z didaktických důvodů obvykle vyobrazovány krystaly idealizované, tedy rovnoměrně vyvinuté.

další »»