Krystalový tvar

Krystalovým tvarem (formou) nazýváme každý soubor stejnocenných ploch na krystalu (různocenné plochy náleží různým krystalovým tvarům). Všechny plochy krystalového tvaru lze odvodit z výchozí plochy určitou operací symetrie nebo kombinací operací symetrie. Jinak řečeno, všechny plochy krystalového tvaru mají stejnou polohu vůči prvkům symetrie. Vyskytuje-li se na krystalu více krystalových tvarů (obr. 2.23 až 2.25), hovoříme o spojce (kombinaci).

V případě rovnoměrného vývinu krystalu mají všechny plochy krystalového tvaru nejen stejnou polohu vůči prvkům symetrie, ale mají i stejnou velikost a stejný tvar (viz obr. 2.26). Protože se ovšem rovnoměrně vyvinuté krystaly ve skutečnosti vyskytují jen výjimečně, je třeba mít na paměti, že kritériem pro zařazení plochy k určitému krystalovému tvaru je obecně její poloha vůči prvkům symetrie, nikoliv její velikost či tvar.

Krystalové tvary, které zcela obepínají střed krystalu, nazýváme uzavřené tvary, v opačném případě hovoříme o otevřených tvarech (obr. 2.27). Krystalové tvary se skládají z minimálně jedné, maximálně z 48 stejnocenných ploch.

Symboly a názvy krystalových tvarů

Krystalový tvar je v krystalografii nutno jednoduše charakterizovat jako celek. Využívá se k tomu Millerův (v hexagonální a trigonální soustavě Bravaisův) symbol vybrané plochy tvaru, který se pro odlišení píše do složených závorek { } . Symbol této plochy tak zastupuje celý tvar (příklady jsou na obrázku 2.28).

Kromě označení Millerovými symboly je někdy třeba pojmenovat krystalové tvary slovně. Úplná pravidla pro přesné pojmenování krystalových tvarů jsou poměrně komplikovaná, navíc se v současné krystalografii používá slovního označení tvarů jen málo. Z toho důvodu jsou v následujícím přehledu uvedena jen nejdůležitější pravidla a nejčastěji se vyskytující typy tvarů.

• Základem pro pojmenování krystalových tvarů je počet jejich ploch a jejich geometrický tvar (obr. 2.29):

• Pedion (plocha) je otevřený tvar tvořený jedinou plochou.

• Pinakoid (dvojploší) je otevřený tvar tvořený dvěna vzájemně rovnoběžnými plochami.

• Prisma (hranol) je otevřený tvar tvořený alespoň třemi, maximálně dvanácti plochami s navzájem rovnoběžnými hranami.

• Pyramida (jehlan) je otevřený tvar tvořený alespoň třemi, maximálně dvanácti plochami, které se protínají v jednom bodě (vrcholu).

• Dipyramida (dvojjehlan) je uzavřený tvar tvořený alespoň šesti, maximálně 24 plochami. Dipyramidu si lze představit jako dvě pyramidy spojené základnami tak, aby pod plochou jedné ležela plocha druhé pyramidy (a pod hranou hrana).

• Romboedr (klenec) je uzavřený tvar tvořený šesti kosočtverci (rhomby) tak, že přesně pod každou plochou leží hrana a pod hranou plocha.

• Trapezoedr je uzavřený tvar tvořený obecnými čtyřúhelníky tak, že pod každou plochou neleží přesně ani hrana, ani plocha (a opačně).

• Skalenoedr je uzavřený tvar tvořený pouze obecnými (skalenickými) trojúhelníky. Přesně pod každou ostřejší hranou skalenoedru leží tupější hrana a opačně.

• V kubické soustavě se používají speciální názvy tvarů (kapitola 2.5.7).

• U mnohých tvarů je nutno charakterizovat jejich průřez v pasné rovině krystalu (obr. 2.30):

• U některých tvarů (pedií, pyramid) je nutno vyjádřit jejich polohu nad či pod pasnou rovinou označením “horní” a “dolní” (např. horní pyramida, dolní pedion) – obr. 2.31.

další »»