Uzavřeniny v krystalech

Krystaly v přírodě velmi často obsahují cizí tělesa, které nazýváme uzavřeniny. Jsou obvykle mikroskopických rozměrů, někdy jsou však patrné již lupou nebo i pouhým okem. Mohou být pevného, kapalného i plynného skupenství, případně mohou obsahovat více složek různého skupenství.

Pevné uzavřeniny vznikají běžně během růstu krystalů zachycením starších drobnějších krystalků. Například uvnitř krystalů křišťálu mohou být uzavřeny jehlicovité krystaly rutilu nebo tabulkovité krystalky muskovitu či hematitu (aventurín); krystaly biotitu v granitických horninách uzavírají téměř vždy drobné krystalky zirkonu. Podobných příkladů by bylo možno uvést velmi mnoho. Atraktivně vyhlížející materiály tohoto typu bývají využívány jako šperkové kameny (aventurín, sagenit apod.).

Plynokapalné uzavřeniny (fluidní inkluze) obsahují obvykle směs kapalin (např. H₂O, CO₂), plynů (např. CO₂, CH₄, H₂S) a rozpuštěných látek nebo jejich krystalků (NaCl, KCl, CaCl₂, FeCl₂ atd.). Zcela běžné jsou fluidní inkluze v křemeni, karbonátech, fluoritu, topazu i v jiných minerálech (obr. 2.72). Jsou to vlastně dutinky v krystalech, v nichž jsou uzavřeny roztoky, ze kterých krystal vznikal a které byly při růstu krystalu zachyceny. Ze studia plynokapalných uzavřenin lze proto za použití speciálních metod získat důležité informace o prostředí, v němž probíhala krystalizace (například chemické složení roztoků, teplotní a tlakové podmínky krystalizace, případné mísení různých typů roztoků, jejich var atd.). Vlastní metody studia plynokapalných uzavřenin jsou nad rámec učiva v 1. ročníku.

další »»