Některé rentgenometrické metody
V současné době existuje velké množství různých rentgenometrických metod lišících se experimentálním postupem, přístrojovou náročností, ale především účelem, ke kterému byly vyvinuty. Rentgenometrické metody můžeme dělit podle různých hledisek, ovšem nejpodstatnější je rozdělení na práškové a monokrystalové metody. Při studiu práškovými metodami zkoumáme jemný prášek materiálu, v ideálním případě o velikosti zrn 10–3 – 10–5cm, zatímco monokrystalovými metodami se studují jednotlivé, pokud možno kvalitní krystaly o velikostech setin až desetin milimetru, maximálně několik milimetrů.
Při studiu materiálů libovolnou metodou jsou důležité dvě charakteristiky difrakčního obrazu – poloha reflexí a jejich intenzita. Poloha reflexí podává informaci o geometrii krystalové mřížky. Z poloh reflexí lze např. určit mezirovinné vzdálenosti dhkl. Tyto hodnoty mohou posloužit k určení zkoumaného materiálu a lze z nich vypočíst mřížkové parametry krystalu. Polohy reflexí jsou také klíčem ke studiu dvojčatění a orientovaných srůstů krystalů. Intenzita reflexí je úměrná retikulární hustotě mřížkových rovin a jejich obsazení stavebními částicemi. Osnovy s vyšší retikulární hustotou a obsazené těžšími atomy způsobují intenzivnější difrakci rentgenového záření. Nejvyšší intenzitu reflexí proto vykazují obvykle osnovy s nízkými symboly. Intenzity reflexí jsou klíčem k určení symetrie krystalu a je nutno je podrobně měřit zvláště u metod strukturní analýzy.
Ze symetrie difrakčního obrazu je možné do určit symetrii krystalu
na úrovni tzv. Laueho grup. 11 Laueho grup odpovídá jedenácti centrosymetrickým
bodovým grupám. Difrakční obraz vždy obsahuje střed symetrie (reflexe
hkl má stejnou intenzitu jako reflexe 
),
nelze z něj proto odlišit ty bodové grupy, které se liší pouze přítomností
nebo nepřítomností středu symetrie, jako například grupy 222, mm2
a mmm.
V následujícím přehledu je popsán princip některých rentgenometrických metod. Jde o metody buď v mineralogii nejčastěji používané nebo významné z hlediska didaktického. Popis se z pochopitelných důvodů omezuje pouze na nejzákladnější údaje o metodách, jejich vlastní provedení i vyhodnocení výsledků je většinou nesrovnatelně komplikovanější a vyžaduje dlouhodobé studium i značnou praxi.
další »»