Složitější izomorfní systémy

V přírodě existuje množství izomorfních systémů se třemi, čtyřmi i větším počtem koncových členů. Izomorfní mísivost tří složek lze znázornit v trojúhelníkovém diagramu. Krajní členy A, B, C umístíme do vrcholů rovnostranného trojúhelníka (obr. 4.14a). Strany trojúhelníka tvoří izomorfní řady A – B, B – C a A – C (viz předchozí kapitola). Uvnitř trojúhelníka jsou izomorfní směsi všech všech krajních členů A – B – C, případně pole nemísivosti. Z diagramu lze snadno odvodit poměr krajních členů v každém bodě. Na rovnoběžkách s protilehlou stranou trojúhelníka je zastoupení každého krajního členu konstantní (obr. 4.14b). V bodě, kde se protínají dvě takové přímky, je poměr odpovídajících (protilehlých) koncových členů zřejmý. Zastoupení třetího koncového členu stačí dopočítat do 100 % (obr. 4.14c). Několik dalších příkladů je na obrázku 4.14d.

Obdobně lze postupovat při řešení opačné úlohy: vynesení izomorfní směsi tří krajních členů se známým poměrem do trojúhelníkového diagramu. Vybereme dva členy (řekněme B a C) a sestrojíme rovnoběžky s protilehlými stranami trojúhelníka v patřičné vzdálenosti. V jejich průsečíku leží hledaný bod (třetí složka tvoří vždy dopočet do 100 % ). Příkladem izomorfního systému se třemi složkami může být systém CaCO₃ – MgCO₃ – FeCO₃ či část skupiny pyroxenů (Mg₂Si₂O₆ – Fe₂Si₂O₆ – Ca₂Si₂O₆) – obr. 4.15.

Systémy se čtyřmi krajními členy je možno znázornit v tetraedru, takové zobrazení je však již značně náročné na představivost (obr. 4.16). Běžně ovšem existují systémy s ještě větším počtem krajních členů. V takovém případě již prakticky není možné vyjádřit izomorfii mezi všemi členy skupiny grafickým schématem. Například v důležité skupině granátů je stanoveno dvanáct krajních složek s izomorfním zastupováním iontů na dvou strukturních pozicích. Z nich se šest uplatňuje častěji:

V jiných skupinách minerálů, především v třídě silikátů (amfiboly, turmalíny, slídy, chlority atd.), jsou izomorfní poměry ještě složitější.

další »»