Hranice izomorfie

Krystal můžeme považovat za pevný roztok dvou nebo více koncových členů jen tehdy, jsou-li splněny dvě základní podmínky: izomorfní směs musí být homogenní a neuspořádaná.

Požadavek homogenity říká, že izomorfní příměs musí být v krystalu pokud možno co nejrovnoměrněji rozptýlena, to znamená, že nesmí tvořit enklávy větších rozměrů, tzv. inkluze (obr. 4.17). Z toho je patrno, že hranice mezi homogenní (izomorfní) a heterogenní příměsí není nijak ostře dána a je třeba ji definovat uměle. Za hranici mezi izomorfní a heterogenní příměsí lze např. pokládat enklávu, která počtem částic odpovídá jedné základní buňce minerálu.

Izomorfní směs je dále typická neuspořádaností, to jest statistickým rozložením atomů příměsi v krystalu. Pokud dojde k pravidelnému periodickému uspořádání atomů příměsi, nelze již hovořit o izomorfní příměsi – vzniká nový minerální druh s (obvykle) méně souměrnou strukturou, tzv. superstruktura (obr. 4.18).

Například: kalcit (CaCO₃) i rodochrozit (MnCO₃) jsou oba ditrigonálně skalenoedrické. Jejich izomorfní směs v poměru 1:1, (Ca,Mn)CO₃, má stejnou symetrii jako krajní členy. Pokud však dojde k uspořádání atomů Ca a Mn do

vrstviček kolmých na vertikálu, poklesne symetrie krystalu na trigonálně romboedrickou – vzniká superstruktura, minerál kutnohorit CaMn(CO₃)₂, který již nelze považovat za izomorfní směs kalcitu a rodochrozitu. Povšimněte si rovněž odlišného způsobu psaní vzorce izomorfní směsi (Ca,Mn)CO₃ a superstruktury CaMn(CO₃)₂, ačkoliv jejich chemické složení je v tomto myšleném případě stejné.

další »»