Štěpnost, odlučnost a lom; pružnost, ohebnost, kujnost a tažnost

Štěpnost je definována jako krystalograficky orientované minimum soudržnosti krystalu. Existují-li v různých směrech v krystalu rozdíly v soudržnosti, rozpadá se krystal při mechanickém namáhání podél více či méně rovných štěpných ploch. Podle jakosti štěpných ploch rozlišujeme stupně štěpnosti (obr. 5.27):

štěpnost velmi dokonalá např. slídy, sádrovec
štěpnost dokonalá např. kalcit, galenit, amfiboly
štěpnost dobrá např. pyroxeny, fluorit
štěpnost nedokonalá např. beryl, olivín
štěpnost špatná např. granáty
neštěpné minerály např. křemen

Velmi dokonalou štěpnost vykazují především vrstevnaté struktury (např. grafit, vrstevnaté silikáty). Je to způsobeno malou pevností van der Waalsových vazeb, které k sobě poutají jednotlivé vrstvy, resp. velkou vzdáleností mezi vrstvami (obr. 5.4a). Jindy jsou štěpnými plochami roviny, které probíhají napříč nejmenším počtem vazeb (např. štěpnost diamantu podle {111} – obr. 5.4b). U iontových struktur se navíc uplatňuje další efekt: při mechanickém namáhání krystalu se k sobě dostanou stejně nabité ionty a struktura se rozpadně v důsledku odpuzování – vzniká štěpná plocha (obr. 5.4c). Štěpné plochy obvykle odpovídají plochám s nejjednoduššími Millerovými indexy, tedy plochám s nejvyšší retikulární hustotou. V krystalu může být vyvinuto několik různých systémů štěpných ploch, přičemž stupeň štěpnosti může být u každého systému různý. Např. sádrovec má velmi dokonalou štěpnost podle {010} a dobrou štěpnost podle {111} . Těleso, které lze vyštípat z krystalu podle štěpných ploch, se nazývá štěpný tvar (např. romboedr u kalcitu, rombododekaedr u sfaleritu, vertikální prizma u amfibolů a pyroxenů apod. – obr. 5.5 a 5.6). Stupeň štěpnosti a její orientace (resp. štěpný tvar) je důležitým diagnostických znakem mnoha minerálů.

Odlučnost (dělitelnost) může být důsledkem lamelárního dvojčatění minerálu nebo může být způsobena přítomností tenkých orientovaně zarostlých vrtstviček (lamel) jiného minerálu, případně i jinými důvody. Odlučné plochy tedy nelze, na rozdíl od ploch štěpných, vyvolat v libovolném místě krystalu. Odlučnost je charakteristická např. pro minerály ze skupiny turmalínů, pro korund, beryl apod.

Lom vzniká při mechanickém namáhání tam, kde chybí štěpnost. Lomné plochy jsou nezávislé na struktuře. Podle kvality a tvaru lomných ploch se rozlišuje lom rovný, nerovný, lasturnatý, tříštnatý, zemitý a podobně. Tvar a jakost lomných ploch mohou být důležitými identifikačními vlastnostmi minerálů.

K pružným minerálům náleží především slídy: ohneme-li štěpný lupínek slídy a tlak uvolníme, narovná se lupínek do původní polohy. Při překročení určité hranice (meze pružnosti) se lupínek zlomí. Ohebné minerály se po ohnutí nevrátí do původní polohy (např. zlato, sádrovec, mastek, chlority).

Kujné a tažné minerály lze rozklepat v plíšek, resp. vytáhnout v drátek. Náleží mezi ně většina ryzích kovů (zlato, stříbro, železo) a jen velmi málo jiných minerálů (např. argentit). Kujnost a tažnost je způsobena existencí sférické kovové vazby ve strukturách kovů (kap. 4.2).

další »»