Barva a vryp

Barva je jednou z nejnápadnějších vlastností minerálů. Je důležitá jak po stránce diagnostické (hlavně v terénu, kde není možno použít instrumentální analytické metody), tak po stránce praktické (drahé kameny, minerální pigmenty, barva dekoračních hornin atd.). Barva je výsledkem velmi složitých fyzikálních pochodů mezi pevnou látkou (minerálem) a viditelným světlem. Barva minerálu závisí na mnoha faktorech (chemizmus minerálu, jeho struktura, poruchy krystalové mřížky, mechanické příměsi atd.).

Představme si, že na povrch minerálu dopadá bílé světlo. Po dopadu se část světla odrazí a část vstoupí dovnitř minerálu. Při odrazu i průchodu je větší či menší část světla pohlcena, absorbována krystalem. Podle toho, které vlnové délky jsou (či nejsou) absorbovány, vnímáme barvu minerálu. Pokud je pohlceno celé spektrum ve viditelném rozsahu, vnímáme minerál jako černý. Pokud je naopak absorbce celkově slabá a není přednostně absorbována žádná část spektra, je minerál bílý či šedý. Jsou-li absorbovány všechny vlnové délky s výjimkou např. červené, jeví se minerál jako červený. Rozeznáváme dvě skupiny minerálů podle barvy: minerály barevné a zbarvené.

Barevné minerály

Barva barevných minerálů je dána přítomností barevných iontů, chromoforů, v jejich strukturách. Důležitými chromofory jsou mimo jiné V, Cr, Mn, Fe, Co, Ni, Cu. Například:

Fe³⁺ ... barva červená, hnědá, červenohnědá (např. limonit, hematit atd.),
Fe²⁺ ... zelená (např. olivín, některé pyroxeny, chlority atd.),
Mn²⁺ ... růžová (např. rodonit, rodochrozit),
Mn³⁺, Mn⁴⁺ ... černá, hnědá (např. pyroluzit, manganit),
Co²⁺ ... růžová, červená, fialová (např. kobaltin, erytrin),
Ni²⁺ ... zelená (např. garnierit, annabergit),
Cu²⁺ ... zelená nebo modrá (např. azurit, malachit),
Cr³⁺ ... zelená (např. uvarovit).

Barva barevných minerálů je velmi stálá – magnetit je vždy černý, malachit zelený, azurit modrý, grafit černý, cinabarit červený, auripigment žlutý atd. Mnohé z nich byly proto v minulosti využívány jako minerální pigmenty. Stejnou barvu jako minerál mívá obvykle i vryp barevných minerálů (vryp je jemný prášek, který získáme otřením minerálu o destičku z bílého nepolévaného porcelánu). Výjimkou jsou minerály kovového vzhledu, jejichž vryp je obvykle velmi tmavý až černý, bez ohledu na barvu minerálu (např. žlutý chalkopyrit má černý vryp).

Zbarvené minerály

Barvu zbarvených minerálů ovlivňují zpravidla příměsi, méně často deformace mřížky. Zbarvené minerály mají velmi často několik barevných odrůd (např. u křemene). Zbarvení může být rozptýlené (částečky příměsi nejsou patrné ani pod mikroskopem) nebo tvoří mikroskopem viditelné částečky (tzv. pigment – např. křemen bývá zabarven do červena v důsledku obsahu mikroskopických částeček hematitu). Zbarvené minerály mají obvykle bílý, šedý nebo jen slabě zabarvený vryp. K typickým zbarveným minerálům patří křemen, korund, kalcit, baryt, aragonit, apatit, beryl či minerály ze skupiny turmalínů. Jednotlivé barevné variety (odrůdy) se často označují různými názvy (např. červený korund je rubín, modrý safír). Zonalita krystalů (viz kap. 4.5) se často projevuje odlišnou barvou jednotlivých přírůstkových zón, např. u křemene, kalcitu, fluoritu, barytu, u turmalínů i jiných minerálů.

Pseudochromatické a náběhové barvy

Na štěpných trhlinkách či dvojčatných lamelách některých minerálů vznikají interferencí světla duhové barvy. Jde o tzv. pseudochromatické zbarvení (např. labradorit). Jindy mohou pseudochromatické barvy vznikat na růstových vrstvičkách minerálu (drahý opál). Na povrchu některých minerálů, zejména některých oxidů a sulfidů, se často utváří tenká vrstva oxidů, na níž dochází k interferenci světla – vznikají náběhové barvy (hematit, limonit, galenit, pyrit, chalkopyrit, antimonit atd.).

další »»