Obecná mineralogie » Fyzikální krystalografie » Makroskopické vlastnosti minerálů »Makroskopické určování minerálů

Makroskopické určování minerálů

Makroskopické určování minerálů má největší význam při práci v terénu, kde není možno použít laboratorní analytické techniky. Většina běžných minerálů se vyznačuje typickými znaky, podle kterých je možno je určit či alespoň zařadit do některé skupiny (např. pyroxeny, amfiboly, živce). Značnou roli při makroskopickém určování minerálů hraje pochopitelně zkušenost.

Začátečníci se velmi často dopouštějí stejné chyby: snaží se určovat minerály podle jediného znaku, téměř bez výjimky podle barvy. Tato cesta většinou nevede ke správnému výsledku, jednak protože barva mnohých minerálů je silně variabilní, jednak protože různé minerály mohou mít stejnou barvu. Je třeba všímat si celého komplexu znaků. Postupem času dosáhne každý jisté zkušenosti, která dovoluje bez námahy přibližně určit alespoň nejčastější minerály. K charakteristickým makroskopickým znakům patří zejména:

- Barva minerálu, zonálnost krystalů, barva vrypu, pseudochromatické a náběhové barvy.
- Hustota (resp. hmotnost vzorků), tvrdost podle Mohse, magnetičnost.
- Štěpnost, odlučnost, dělitelnost, lom, pružnost, ohebnost, kujnost a tažnost.
- Průchodnost světla a lesk.
- Tvar krystalů (habitus a typ), případně alespoň tvar průřezu u zarostlých krystalů.
- Zákonité srůstání krystalů, způsob agregace krystalů a vzhled aregátů.
- Povrch krystalových ploch (rýhování, matnost, drsnost, křivost).
- Fyziologické vlastnosti minerálů (zápach, chuť – zde opatrně, některé minerály jsou jedovaté!).
- Jednoduché chemické zkoušky. V minulosti byla vypracována celá řada chemických zkoušek k určování minerálů (mikrochemické a barvíci metody). Postupem času byly nahrazeny mnohem dokonalejšími metodami, dodnes se ale používá jednoduchý způsob odlišení kalcitu od ostatních minerálů, především od jiných někdy velmi podobných karbonátů (aragonitu, dolomitu, ankeritu atd.): kápneme-li na vzorek kalcitu zředěnou kyselinu chlorovodíkovou nebo octovou, začne silně šumět (CaCO3(s) + HCl(aq) —>  CaCl(aq) + H2O(l) +CO2(g)). Ostatní karbonáty šumí jen nepatrně nebo vůbec.
- Geologické prostředí, v němž se minerál vyskytuje. Tento znak hraje mimořádně důležitou roli, protože většina minerálů se svým výskytem váže na omezený počet paragenezí, některé dokonce jen na paragenezi jedinou. Například lepidolit ze skupiny slíd je zcela typický pro pegmatity s vysokým obsahem lithia, cinvaldit ze stejné skupiny je téměř bez výjimky vázán na greiseny. Podle parageneze můžeme často zhruba určit i členy izomorfních řad. Například ve skupině granátů je almandin typický pro regionálně metamorfované horniny (ruly, svory, granulity), grossulár na kontaktně metamorfováné horniny bohaté Ca a Al (erlany), andradit na metamorfované horniny bohaté Fe a Ca (skarny) a podobně. Z tohoto pravidla ovšem existují četné výjimky, proto není vhodné je přeceňovat. Nejběžnější minerály se vyskytují v širokém spektru paragenezí (pyrit, křemen, živce a mnoho dalších.).

K určení některých z těchto znaků je nutno použít jisté vybavení. Proto je při terénních sběrech vhodné mít u sebe, vedle běžného vybavení geologa (kladivo, zápisník, mapa, fotoaparát apod.), ještě lupu zvětšující 8krát až 12krát, porcelánovou destičku na zkoušení barvy vrypu (stačí například úlomek porcelánového izolátoru), malý permanentní magnet, měděný drátek a ocelovou jehlu na orientační určování tvrdosti a lahvičku se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou nebo octovou, nejlépe plastovou s kapátkem.

Důležitým faktem je, že i znaky pro některý minerál charakteristické nemusí být na všech vzorcích patrné (například pro pyrit je charakteristické rýhování krystalových ploch; najdeme ovšem i krystaly se zcela hladnými plochami). To je další důvod k tomu, abychom vždy posuzovali co možná nejširší spektrum znaků.

Dále je nutno mít na paměti, že minerály v přírodě obvykle nevypadají tak, jak je známe z muzejních vitrín. Většinou narazíme na mnohem méně efektní ukázky, častěji kusové či zrnité než vyvinuté v dobře omezených krystalech. Proto je nutno zachovávat při makroskopickém určováví minerálů jistou opatrnost, dvojnásob na lokalitách, které neznáme z předchozí zkušenosti.

další »»


Úvod do mineralogie © 2002 autoři