Systematická mineralogie » Třídy » Silikáty » Cyklosilikáty » Beryl

Beryl

Be3Al2Si6O18
hexagonální (6/m2/m2/m)

Nejčastěji je světle zelený, žlutozelený, šedozelený, bílý, průsvitný nebo neprůhledný, skelně lesklý, bez štěpnosti, často má odlučnost podle {0001}. Drahokamové odrůdy jsou průhledné: trávově zelený smaragd, světle modrozelený akvamarín, žlutozelený heliodor, růžový morganit (též voroběvit), existují i odrůdy čiré, tmavomodré, sytě zelené, purpurově červené apod. Má lasturnatý až nerovný lom, bílý vryp. Tvrdost 7,5–8, hustota 2,65–2,91 g.cm–3. Vyskytuje se nejčastěji v podobě dlouze sloupcovitých xx s hexagonálním průřezem, méně časté jsou krátce sloupcovité nebo tabulkovité xx a zrnité agregáty.

Výskyt: Nejčastěji v berylliem bohatých pegmatitech, méně v albititech, greisenech, žulách a aplitech. Vzácně se nalézá i v ryolitech, na žilách alpské parageneze a v některých metamorfovaných horninách (Be skarny, svory). Při zvětrávání hornin se akumuluje v rozsypech, odkud jsou těženy jeho drahokamové odrůdy.

Použití: Ruda beryllia (výroba speciálních slitin, žáruvzdorných materiálů, mechanicky odolného porcelánu, regulačních tyčí v jaderných reaktorech atd.). Šperkový kámen; smaragd je jedním z nejceněnějších drahých kamenů vůbec.

Poznávací znaky: Většinou se vyskytuje ve formě šestihranných bílých až světle zelených sloupcovitých skelně lesklých neštěpných krystalů s odlučností podle {0001}, nejčastěji zarostlých v pegmatitu. Kusový beryl světlých barev se někdy obtížně odlišuje od křemene, s kterým se v pegmatitech často nachází.


Úvod do mineralogie © 2002 autoři