6. třída: boráty (boritany, – BO₃^3– apod.)

cca 130 minerálů, tj. 3 % všech dnes známých minerálů (údaj k r. 2002)

Boráty lze formálně odvodit nejčastěji od kyseliny trihydrogenborité H₃BO₃, případně od ostatních boritých kyselin. Na složení borátů se často podílejí další anionty (Cl^–, OH^–, F^– apod.), mnohé boráty jsou hydráty (mají molekuly H₂O ve struktuře). Jako kationty vystupují nejčastěji Ca²⁺, Mg²⁺, Na⁺, méně často Fe²⁺, vzácně další kationty.

Základem struktur boritanů jsou jednak trojúhelníkové polygony (BO₃)^3– (obdobně jako (CO₃)^3– v karbonátech), jednak tetraedry (BO₄)^4– (obdobně jako (SiO₄)^4– v silikátech). Tetraedry (BO₄)^4– mohou ve strukturách borátů vystupovat samostatně, po dvojicích, spojené do prstenců, řetězců či prostorových sítí. Struktury borátů jsou tak mnohdy obdobné strukturám silikátů (viz 9. třída). Na strukturním základě je založeno další třídění borátů, pro naše účely je však nedůležité.

Boráty jsou většinou bezbarvé nebo různě světle zbarvené (šedé, žlutavé apod.), průhledné či průsvitné, obvykle měkké (výjimečně ale tvrdost až 7) a mají nízkou hustotou. Nejčastěji se vyskytují ve formě vláknitých, paprsčitých zemitých nebo zrnitých agregátů. Některé boráty jsou rozpustné ve vodě.

Boráty patří obecně, přes značný počet druhů, k vzácným minerálů. Ložiskově významné akumulace vznikají zejména jako recentní evapority v prostředí bezodtokých slaných jezer, bažin a mořských lagun v aridních oblastech. Ménší průmyslový význam mají borátové akumulace vázané na zvětrávací zónu sádrovcových ložisek a na vylouhovanou svrchní zónu solných dómů. Omezený ložiskový význam mají výskyty některých borátů v hořčíkem bohatých skarnech (kotoit, ludwigit).

Boráty představují jediný zdroj bóru pro sklářský průmysl, metalurgii, průmysl léčiv, potravinářství a ostatní průmyslové obory. V ČR ložiska bóru chybějí.

zpět na třídy » »