Skupina amfibolů
Skupina důležitých horninotvorných minerálů, inosilikátů s dvojitými dvojčlánkovanými řetězci, s obecným vzorcem:
| W0–1X2Y5Z8O22(OH,F) | kde: | W = Na1+, K1+ |
| X = Ca2+, Na1+, Fe2+, Mg2+, Mn2+, Li1+ | ||
| Y = Fe2+, Mg2+, Mn2+, Fe3+, Al3+, Ti4+ | ||
| Z = Si4+, Al3+ |
Základem struktury amfibolů jsou dvojité řetězce tetraedrů [SiO4]4–, uložené vzájemně rovnoběžně ve směru vertikály. Ve směru protažení se periodicky opakuje skupina čtyř tetraedrů [Si4O11]6– (dvojčlánkový řetězec). Část Si4+ v tetraedrech může být nahrazena Al3+. Mezi řetězci jsou určitým způsobem uloženy kationty W, X, Y. Amfiboly jsou monoklinické, výjimečně rombické.
Struktura amfibolu (tremolitu) v projekci na (100)
Struktura amfibolu (tremolitu) v projekci na (001)
V současné mineralogické literatuře je popsáno cca 75 (!!!) koncových členů této skupiny se široce rozvinutým izomorfním zastupováním prvků. Nomenklatura amfibolů je proto neobyčejně komplikovaná. Silně zjednodušeně řečeno, můžeme amfiboly rozdělit na tři podskupiny: (a) Mg–Fe amfiboly, (b) Ca-amfiboly, (c) alkalické amfiboly. Složení Mg–Fe a Ca amfibolů lze částečně znázornit v trojúhelníku s vrcholy Mg7Si8O22(OH)2 (antofylit) – Fe7Si8O22(OH)2 (grunerit) – Ca7Si8O22(OH)2 (hypotetický krajní člen).
a) Mg–Fe amfiboly:
aa) antofylit Mg7Si8O22(OH)2
až cca Fe2Mg5Si8O22(OH)2,
rombický
ab) řada cummingtonit – grunerit, Fe2Mg5Si8O22(OH)2
až Fe7Si8O22(OH)2, mon.
b) Ca amfiboly: všechny monoklinické
ba) řada tremolit Ca2Mg5Si8O22(OH)2
– feroaktinolit Ca2Fe5Si8O22(OH)2
s přechodným členem aktinolitem Ca2(Mg,Fe)5Si8O22(OH)2
bb) hornblend Ca2(Mg,Fe)4Al(Si7Al)O22(OH)2
(tzv. “obecný amfibol”)
bc) kaersutit NaCa2(Mg,Fe)4Ti(Si6Al2)O22(OH)2
(tzv. “čedičový amfibol”)
c) alkalické amfiboly: všechny monoklinické
ca) řada glaukofán Na2Mg3Al2Si8O22(OH)2
– riebeckit Na2Fe2+3Fe3+2Si8O22(OH)2
cb) arfvedsonit Na3(Fe,Mg)4FeSi8O22(OH)2
Vlastnosti
Amfiboly vytvářejí nejčastěji sloupcovité, stébelnaté až jehličkovité agregáty, méně často dobře omezené krátce až dlouze sloupcovité xx s kosočtverečným nebo šestiúhelníkovým průřezem. Poměrně hojné jsou plstnaté formy amfibolů, tzv. amfibolové azbesty (hl. riebeckit, antofylit, aktinolit, tremolit). Časté je dvojčatěni monoklinických amfibolů podle (100), jednoduché nebo polysyntetické. Amfiboly jsou neprůhledné, nejčastěji černé, černohnědé, zelené. Jsou dokonale štěpné podle {110}, úhel štěpných ploch je blízký 120°. Na štěpných plochách bývají výrazně skelně lesklé. Tvrdost většinou 5–6, hustota 2,9–3,6 g.cm–3.
Výskyt
Významné horninotvorné minerály. Vyskytují se ve většině magmatických hornin, jsou běžné v kontaktně i regionálně metamorfovaných horninách. Podmínkou pro vznik amfibolů je přítomnost vody v krystalizačním prostředí. Jsou důležitými indikátory pT podmínek vzniku hornin. Rozkladnými produkty amfibolů jsou nejčastěji chlorit, epidot a mastek.
Význam
Praktické využití mají především amfibolové azbesty. Jsou nehořlavé, chemicky i mechanicky odolné, někdy je lze i spřádat. Mají tepelně, akusticky a elektricky izolační vlastnosti a jsou relativně levné. Používají se na výrobu brzdových destiček, elektrických a tepelných izolací, střešních desek (eternit), protipožárních zábran, nehořlavých a chemicky odolných textilií, filtrů, zvukových izolací atd. V současné době se amfibolové azbesty přestávají používat v obytných a veřejných prostorách pro jejich údajné karcinogenní účinky, přesto je jejich průmyslová spotřeba značná.
zpět na třídy » »