Uraninit

UO₂
kubický(4/m-32/m)

Synonyma uranit, nasturan, starší české názvy smolinec, smolka. Chemický vzorec uraninitu se uvádí nejčastěji UO₂, avšak v důsledku snadné oxidovatelnosti je část uranu vždy šestimocná, takže jde v podstatě o směsi UO₂ a UO₃ v různém poměru. Vždy obsahuje příměsi Th, prvků vzácných zemin, Pb, He, N, Ar, CO₂, Zr, Fe, Ba, Bi, V, Ca, As, S atd. Je černý až hnědočerný, v čerstvém stavu polokovově lesklý, neprůhledný, štěpný podle {111}, má lasturnatý lom. Je silně radioaktivní. Tvrdost 4–6, hustota 6,5–10,63 g.cm^–3. Vytváří nejčastěji celistvé či zrnité žilky a ledvinité agregáty, vzácněji xx s převládající krychlí. Vyskytuje se i v podobě málo soudržných zemitých černých agregátů (tzv. uranová čerň).

Výskyt: Ekonomicky nejdůležitější jsou ložiska vázaná (1) na hydrotermální žíly různého typu, (2) na klastické sedimenty vzniklé v podmínkách atmosféry s malým obsahem kyslíku na rozhraní archaika a proterozoika (J. Afrika, Kanada); méně významná jsou ložiska v pegmatitech a skarnech.

Použití: Ruda U; louhy po zpracování uranových rud slouží jako zdroj Ra, Th, REE, Sc.

Poznávací znaky: Černohnědá až černá barva, vysoká hustota, polokovový až smolný lesk, žilky nebo ledvinité agregáty; silně radioakrivní.