Zirkon
ZrSiO4
tetragonální (4/m2/m2/m)
Při zvýšeném obsahu Th bývá metamiktní (tzv. malakon). Někdy obsahuje zvýšené množství Hf (běžně 1 %, výjimečně až 23 %), dále Y, Fe, Ca, Al, Ce, P, Nb, Ta, U, Sn, Be. Nejčastěji je hnědý, žlutohnědý, bezbarvý, méně často zelený, modrý, červený. Je průsvitný až průhledný, metamiktní zirkony jsou neprůhledné. Je diamantově nebo mastně lesklý. Má nezřetelnou štěpnost, nerovný lom, bílý vryp. Tvrdost 7,5, hustota 4,6–4,7 g.cm–3, metamiktní odrůdy mají hustotu nižší. Vyskytuje se většinou ve formě krátce až dlouze prizmatických krystalů zakončených dipyramidami.
Výskyt: Je častým akcesorickým minerálem intruzivních hornin, hlavně kyselých granitů, granodioritů a syenitů. Je běžný i v pegmatitech, karbonatitech a bazických vulkanitech. Méně častý je v metamorfovaných horninách (fylity, svory, ruly, granulity, mramory). Nachází se i na žilách alpské parageneze. V sedimentech je častým detritickým minerálem v asociaci s ostatními těžkými minerály. Je významnou součástí rozsypů a to jak kontinentálnách, tak mořských (největší ložiska).
Použití: Je hlavním zdrojem Zr a Hf, místně se využívá i jako ruda Th. Zirkon se používá v metalurgii jako slévárenský písek. Kvůli vysoké teplotě tání (2190 °C) se z něj dále vyrábí žáruvzdorná keramika (vyzdívky pecí, tavící kelímky apod.); uplatňuje se i při barvení skla, při výrobě glazur a smaltů. Čisté brousitelné kameny se používají ve šperkařství (zejména oranžový hyacint a žlutý jargon).
Poznávací znaky: Sloupcovité tetragonální xx zakončené dipyramidami; obvykle žlutohnědá až hnědá barva; je neštěpný, často silně lesklý na krystalových plochách; má vysokou tvrdost a hustotu.
